Slovem hattrick se ve sportu označuje obvykle vstřelení tří branek. Máme-li věřit wikipedii, pak ono slovo pochází z dávných koloniálních dob, kdy kriketové družstvo, získajíc tři body, dostalo od pořadatele klobouk (odtud také hattrick=hat trick=trik s kloboukem).

Jsou hráči, kteří střílí hattrick na potkání (zdravím Karlíka), jiným se to naopak nepovede ani na tréninku s dětma (ahoj Klíště!). Do druhé kategorie jsem ještě před několika dny patřil i já. Bejvávalo...

V okamžiku vstřelení třetí branky mi hlavou proběhl celý život. Vzpomněl jsem si na svou maminku, která mě coby malého kloučka budila před čtvrtou ranní, abych stihl na Tatranu ranní rozbruslení (díky mami!), vzpomněl jsem si na svého prvního kouče Zdeňka Skružnýho, kterej mě na každým trénu zlostně tloukl zlomenou hokejkou a našim při každém setkání říkal, že z takovýho polena nikdy nic nebude (dík, Zdendo!). Hlavou mi taky proběhly všechny ty nekonečný čtyřstovky na stadionu Santiaga Felbabea (díky Aleši!), které jsem léto co léto zdolával, abych se udržel v nejlepší formě, trpký úsměv vyloudily na mé tváři vzpomínky na všechny ty páteční večery na střední, kdy místo abych se šel bavit s kamarády jsem si raději šel přidávat do posilovny..., ale pojďte si raději přečíst, co se dělo v našem prvním zápase.

V naší domovské hale na Radlicích (nepsal jsem to už někde?) na nás čekaly mače proti FBC Rippers a BUH Praha B.

Red Dragons Hořovice – Rippers 9:4
(sestava: Domino-já+Růža, Pavel+Koště, Gábor+Pavel+Dominik, Ravanelli+Hanzi+Jirka)
Soupeř nastoupil pouze v pěti mužích do pole jištěných jedním zraněným na střídačce. V našem dresu se objevil mě dosud neznámý nový hráč (nikoliv bek) Martin, který si ihned díky svému melíru vysloužil lichotivou přezdívku „šedý vlk“. „Překvapivě“ dorazil i Růža, který celý týden zarputile prohlašoval, že nepojede. Jeho již legendární hláška „já to zkusím“ se tak dočkala své pětistédvacátétřetí reprízy. Do zápasu jsme vlétli ve velkém stylu a za chvíli to bylo už 3:3. Střelecky explodoval Gábor, který dosáhl tzv. kvadratriku, což se v historii mistrovských zápasů RDH povedlo zatím snad jen Kájovi a Jiřinovi/Dušanovi. O zbylé góly jsem se postaral já (viz honitba nahoře), jednou se po Hanzově nastřelení prosadil Jirka a akcí do Zlaté helmy zaperlil v našem oslabení Dominik.

To bylo totiž tak: Za stavu 7:4 neudržel nervy na uzdě Hans a brutálním zákrokem z říše basketbalu (hrál rukou) nás poslal do čtyř. Hoši v zeleném po chvíli u našeho zadního mantinelu půjčili míček našemu ostrostřelci, který nelenil, proběhl celé hřiště, ze tří soupeřů si přitom udělal kužele a navrch pořádně vykoupal gólmana.

Závěr utkání se potom nesl ve znamení „každý si chce dát gól“, v čemž vynikali zejména kapitán a pak ještě nejmenovaný hráč s trojkou na dresu, ale budiž jim to přáno. Velkou pochvalu za tento zápas zaslouží Dominik, který během prvních deseti minut chytil tři, čtyři samostatné nájezdy a měrou nemalou přispěl k našemu vítězství.

Zápas jsme si všichni hodně užili a radost byla o to větší, že jsme k výhře došli i bez hráčů z našeho áčka.
Hodinovou přestávku jsme strávili strečinkem, volnými kolečky kolem haly, posilováním a někteří řešili úlohy z Klokánka. Již vstupním testem inteligence někteří bohužel neprošli (co se dá dělat, Hanzi). Sami si ho můžete zkusit:
„Pět koček chytí pět myší za pět minut. Kolik je potřeba koček, aby chytli 100 myší za 100 minut?“
Soutěžit můžou krom Draků i naši kamarádi z Netopejřího baru a doktoři (prosím, pouze DOKTOŘI!!!) z FBC Plzeň. Odpovědi zasílejte na Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript

Red Dragons Hořovice – BUH Praha B 2:5
(sestava: Domino-já+Růža, Pavel+Koště, Gábor+Pavel+Dominik, Ravanelli+Hanzi+Jirka)
Druhý zápas proti rezervě BUHu jsme začali (i skončili) ve stejné sestavě a opět s velkým elánem (jak jinak). První gólový zápis však zaznamenali borci v modrém v asi šesté minutě (zápisy z utkání už bohužel nemáme, neboť je Hans s Gáborem vzteky roztrhali, když řešili kočky-myši-minuty), když se ujalo nahození od modré, které Domino vůbec neviděl. Další branka přišla záhy a červenal se u ní Aleš, který neuhlídal. O minutu později dal našim barvám naději důrazný útočník s nevyslovitelným příjmením, kterému se na pozici centra zalíbilo a hrál dobře. Úvodní dvanáctiminutovku pak završila má minela, kdy jsem nejprve sice vykoupal svého pískacího partnera u mantinelu, načež jsem však ve snaze celou akci ještě vyšperkovat naboural do jeho nejbližšího spoluhráče a odevzdal tak třetí gól.

Ve zbytku utkání soupeř kontroloval obraz hry a byť jsme se dostávali do mnohdy velmi nadějných šancí, gólem žádná z nich neskončila. Naopak po našich nepřesnostech přidal BUH další dva fíky a korigující gól minutu před koncem z hole ??? byl už jen kosmetickou úpravou výsledného skóre.
Druhý mač velmi zásadně ovlivnila přítomnost osoby opačného pohlaví na protilehlé lavičce. Zejména Marián měl velké potíže s koncentrací na hru, a přesto, že měl na kontě opět nejvíce střeleckých pokusů z celého týmu, zůstala jeho hůl protentokrát bez zářezu.

Nutno ještě zmínit rozhodčí obou našich zápasů. Rád bych jim ještě jednou touto cestou poděkoval, neboť to bylo letos asi nejlépe odsoudcované dvojutkání, kterého jsem se jako hráč zúčastnil. Díky!

A díky všem, co hráli, bylo to fakt super-stejně jako tenhle článek! :-)